Asi mé nejoblíbenější slovenské kopce, také jsem je měl ze Žiliny nejblíž. Vyrazil jsem do nich hned na podzim 1986 na jednodenní průzkum: autobusem do Fačkova, odtud na Strážov. Cestou výhledy na Kľak - zdálky vypadá moc pěkně, kupodivu jsem na něj za celou dobu, co jsem pobýval v Žilině, nevylezl - přece jen jsem si nevzal poučení ing. Slunské tak úplně k srdci. Na Strážov jsem dorazil odpoledne, slunce klesalo a v bukovém porostu (na Strážově rostou buky tvarované větrem do podoby kosodřeviny) zvonila námraza. Za soumraku jsem došel do Zliechova a přes Považskou Bystricu do Žiliny.
Súľov - počítá-li se do S.V. - je také pěkné místo na krátký výlet ze Žiliny. Vápencové skály, hrad, vesměs porostlé bukovými lesy.
Kolem Považské Bystrice je pár malých jeskyň, Manínská soutěska, na druhé straně řeky Považský hrad.
Jižní část je také pěkná - 10. listopadu 1989 jsem vyrazil z Trenčianských Teplic přes Babu směrem na Strážov: krásná inverze, kolem chaty na Babě pár strejců slavících výročí chaty či co, jinak nikde nikdo až na starého pána s batohem někde u Kopče. Po návratu do Žiliny jsem zjistil, že jsem ztratil klíče, takže jsem pak o týden později musel cinkat mincemi.
Pro mladší generace: v listopadu 1989 se konal odchod komunistů od moci, oblíbenou zábavou na demonstracích bylo cinkání klíči - z toho pak rčení "Pro tohle sme klíčema nezvonili!", používané např. při zdražení rohlíků.
Taky Uhrovský hrad - víkendovka s Vláďou. Hrad je pochmurný a neobyvatelný. Ani jsme nezmokli, tak nevím - spali jsme na něm nebo někde poblíž? Kolem Košútovy skaly mají být nějaké jeskyně, které jsme zkoušeli najít, ale marně.
Ještě si vzpomínám na zimní přejezd S.V. na běžkách: ze Zliechova přes Strážov, Čičmany a Javorinu, bivak někde před Homôlkou, druhý den přes Fačkovské sedlo a Vraniu skalu, odpoledne dojezd k opuštěné salaši pod Závozy, přespání, ráno do Budiše - načepování minerálky, autobus do Martina.
Nebo Strážov - Vápeč s Ľubem, za nevlídného podzimního počasí. K jeho projasnění jsme si v zelovoci ve Zliechově koupili litr čerešnového. Taky jsme testovali můj nový vařič Optimus, ale bylo v něm tak málo benzínu, že jsme na něm ani neohřáli párky (to ještě Ľubo jedl maso a já jedl prasata). Večer při sestupu z Vápče déšť, sešli jsme na kraj Hornej Poruby a tam si rozložili karimatky a spacáky ve krytém vchodu školy, což šokovalo náhodného kolemjdoucího:
Pre Boha živého, vy tu čo robíte?
Spime!
No tak len spite!
Nejslavnější byl ovšem hromadný výlet v květnu 1987: Radek, Zdeněk, já, Marcel, Žugi, Ľubo, Vláďa:
Vyrazili jsme v pátek večer z Ladců (Radkův batoh: technické problémy č.1,2,...n),
došli k sedlu Mraznica a tam našli opuštěné stavení s dostupnou půdou, vhodnou k přespání. Ještě jsme
nabrali vodu (přičemž před námi uprchl vzrostlý divočák) a udělali oheň, pak jsme
se po žebříku odebrali na lože - uložili jsme se na jakési dřevotřískové desky,
Radek použil nafukovačku, kterou v průběhu noci několikrát dofukoval.
Nabírání vody (Marcel v čepici: "Venku jsem spal jenom jednou a to bylo
v tom domě. Takovej mráz!").
V sobotu ráno na Rohatou skalu:
Odtud pak podle azimutu na Rakytník, dívaje se po krasových jevech:
Hm, z tohohle uměleckého díla asi udělám nějakou zmenšeninu na začátek...
Dále na východ k Mojtínskému potoku, tam jsme se vykoupali - Radek nelenil a
dokumentoval. Aby dotyční nevystrkovali zadnici na celý internet, fotky jsou
zde, jméno/heslo jako u jiných neveřejných částí Vejletů.
K večeru se Radek s Marcelem odpojili a šli i s foťákem na autobus do Trstia.
Ostatní pokračovali Radotínskou tiesňavou a utábořili se pod převisem u cesty - krásné místo,
potok je docela čistý, na to že teče z vesnice, ale to jsme nevěděli.
Ráno vaření čaje ze žihlav (kopřiv) a kašiek (květů petrklíče), výstup na Strážov - zrovna jsme se
trefili do hromadného výstupu pořádaného TJ Pružina, lidí jak na Řípu, nahoře
kdosi hrál na harmoniku. Návrat přes Čičmany - pivo (Kozel), autobus.