Počáteční impuls (či spíše výmluvu) pro podnikání vejletů za časů studia na VŠDS poskytla ing. Slunská z Katedry Kybernetiky, když nám na začátku prvního ročníku, v týdnu určeném pro seznámení se se školou (tzv. debilkurz), vyprávěla o svém rozhovoru s jedním absolventem. Prohlásil prý, že lituje dvou věcí: že se nenaučil cizí jazyky a že neslezl všechny kopce v okolí Žiliny. Vzal jsem si toto ponaučení k srdci a ve volném čase jsem vyrážel do okolních kopců, čtouce si ve vlaku Pána Prstenů v angličtině. Někdy sám (Strečno - The Siege of Gondor), jindy jsme byli dva až tři (nejčastěji Vláďa H.).
Když jsem si prohlížel fotky z těch dob, shledal jsem, že je třeba je rychle nascanovat, jinak zcela vyblednou / zhnědnou / zčernají. Se vzpomínkami je to podobné, proto rychle zaarchivuju, co mám ještě v paměti.
Po skončení školy jsme se potkávali spíš náhodně, až v roce 1993 někoho napadlo, že by bylo dobré uspořádat nějakou společnou akci. Brzy se z toho vyvinula tradice: na jaře a na podzim se pořádá vejlet, v létě přeplav, občas něco v zimě. Také se konaly nějaké výlety na kolech a tuším že Ľubo s Vláďou jezdívají každoročně jakýsi běžkařský memoriál, ale o tom nemám přehled.