Po Střele.
Začátkem roku navrhl Vláďa vodní meziakci - využít služeb jeho oblíbené cestovky Honza a jet na víkendový sjezd Teplé a Střely. Přihlásilo se šest zájemců, několik týdnů před akcí ale Jitka H. změnila názor a i když jsme Vláďovi sehnali jinou Jitku, jeli jsme nakonec bez něj (RH, JP, MK, Anička(sestra), Jitka náhradnice).
V sobotu ráno jsme vyrazili autobusem z Prahy za varovných hlášek "tam bude narváno - cestou sem jsem potkal pět autobusů s loďma směřujících na Karlovy Vary", v autobuse vedoucí Karel rozdělil posádky a lodě (MK+A na zavřeném Lettmannu, Podlužani na DACu - takový umělohmotný vydlabaný kmen, Jitka s vedoucím Honzou taky na něčem otevřeném).
Nad Karlovými Vary jsme nasedli do lodí (bylo tam opravdu trochu plno) a vyjeli. Na to, že jsme s Ančou neseděli v lodi nejmíň pět let (a spolu naposled asi před devíti lety), to nebylo tak zlé. Nicméně v první peřejce jsem se pokoušel frajeřit s projížděním branky a cvakli jsme se. Nic nám neuplavalo, po několika pokusech vylít loď na místě jsme splavali o kus níž, vylili a pokračovali dál.
Po několika dalších peřejkách jsme vjeli do centra Varů, jsa obhlíženi davy na nábřeží. Nejlepší výhled měli ti, kdo se usadili u stolečků rovnou na mostě, popíjeli pivo a sledovali provoz pod sebou. Na karlovarských stupních se ani nikdo necvakl.
Pod ústím do Ohře jsme na sebe počkali, shledali jsme přitom, že buchta v batohu přežila cvaknutí v poživatelném stavu. Po Ohři na Hubertus, naložení lodí, ošetřování mé nohy, při cvaknutí odřené o laminát.
Autobusem jsme přejeli do kempu ve Žluticích, postavili stany, pojedli a popili v blízké hospodě a vydali se na procházku po okolí. Cestou na kopec Nevděk Radek objevil otevřený bunkr, vlezli jsme do něj, ale bez baterky tam nebylo nic vidět. Nahoře jsme shlédli zbytky zdiva a chlapíka čtoucího si nějakou učenou knihu. Vrcholek Nevděku je na rozdíl od zbytku Žlutic pokryt signálem Radiomobilu. V kempu jsme ještě pojedli zmrzlinové poháry a poté jsme před stany koukali na hvězdy.
Ráno odjezd do Rabštejna, před mostem kilometrová fronta autobusů s vleky. Řeka ještě plnější než včerejší Teplá, občas nějaký ten kmen, který bylo třeba přetáhnout / přenést / podjet. Po nějaké době se nám s Ančou podařilo ujet houfu závodníků s čísly, příjemná jízda po klikatící se Střele ve slunečném dni. Konec u mostu v Mladoticích.
Po Střele.