O Šumavě jako vhodném místě pro vejlet se uvažovalo už nějakou dobu, tentokrát v online hlasování Čehúni přehlasovali ĽH a posléze ho přesvědčili, že se má tohoto pro něj vzdáleného vejletu zúčastnit. Termín byl stanoven na druhou polovinu října, kvalitní chladné počasí.
Nástupní bod - Volary - se ukázal být hůře dostupný, než většina slovenských hor. Z Prahy jedoucí MK, PF a Helena strávili část noci v nehostinné hale českobudějovického nádraží, VH vyjel časně ráno automobilem a v Pardubicích přibral HH, ĽH a Jana. Cestou do Volar jsme se dorozumívali pomocí SMS:
>>> HLAS POLOHU! PRAZACI SE BLIZI K BUDEJOVICUM. PF + MK + ZENA NA AKCI NO.2 <<< POLOHA PODLE JIZDNIHO RADU NEKDE PRED C. TREBOVOU. JAKA ZENA NA AKCI ?? >>> ZENA NA AKCI JE HELENA VOD PF. <<< UJDE HELENA PRES 20KM V CLENITYM TERENU? JESTLI NE, AT TO JESTE PREHODNOTI. >>> H. NEPREHODNOTILA A SPI. atd...Ve Volarech snídaně na nádraží, vaření čaje (nádražáci obdivovali americký vařič), po kolejích do Dobré, odtud na Stožeckou Skálu a do Českých Žlebů. Cestou měření signálu našich mobilních sítí - nic moc, ale přesto byl HH zaplaven hromadou SMS o padajících pevných linkách. MK nostalgicky vzpomínal na drážní budku před mostem přes Teplou Vltavu (Silvestr 1989), Stožeckou kapli (1985 v rozvalinách, nyní opravenou) a České Žleby (aktivní Mladí strážci hranic). Z Č.Ž. po červené mezi pasoucími se kravami a náhrobky zbořených německých vesnic (Steinkopf, Schönberg, Neuthal) k přechodu do Haidmühle. Tam odchycen Ludger, dorazivší přes Passau, odchod do zšeřivšího se německého lesa. Velkolepý večerní piknik - polévky, olivy, cukroví z Ludgerova rodného města, rakouské a francouzské víno, vídeňský sýr, slovenský rum, čokoláda ... (doplňte co jsem zapomněl).
Ráno podél potoka do Frauenbergu a na Dreisesselberg - občas i vykouklo slunce. Borůvky a skály na Hochsteinu [1332], jídlo před kaplí Jana Nepomuka Neumanna, "filadelfského biskupa a velkého syna Šumavy". Po hranici do Rakouska (přechod asi funguje jen v létě, hraniční turistická stezka po celý rok, i když www.mvcr.cz o ní mlčí). Za Plechým se Ludger odpojil na rakouskou stranu a došel / dostopoval na vlak do Aigen, ostatní pokračovali na Hochficht [1338]. Tam sestup po sjezdovce na modrou Nordkammelweg, za drobného deště a šera úspěšné hledání na mapě vyznačené chaty. Veranda akorát pro 7 osob, studánka.
V neděli ráno krásné slunečné probuzení s výhledem na Dachstein, dolů do vesnice podél psího cvičiště a na Moldaublick. Z vrcholu rozhledny jsme telefonicky zjistili, že v Praze, Hradci a Litovli je hnusně, po cestě Adalberta Stiftera k přechodu Sonnenwald - Zadní Zvonková, kde disciplinovaně čekalo pár rakouských cyklistů, až se objeví nějaká úřední osoba. Tyto zjevně trávily nedělní ráno jinde, oželeli jsme tedy razítka a šli do Čech. Morálka cyklistů byla nahlodána a také vyjeli. Po silnici k přívozu Bližší Lhota - Horní Planá: jak jsme zjistili, jezdí jen jednou za hodinu bez jakékoli návaznosti na vlak, mimořádná jízda stojí jen 60 Kč, ale převozníka nebylo možno přivolat ani telefonem ani signálním zařízením (signální oheň jsme nezkoušeli). Za trest jsme převozníka ošidili o 10 Kč (Slováci se tvářili jako český turisti a platili polovic). V Horní Plané jsme se rozdělili na vlak a stop a dojeli domů.