Časný termín (27.-29.3.), chlad, choroby a jiné povinnosti odradily mnohé z vejletníků, účastnili se F.,Ľ.,V.,M.
Jako výchozí bod určen Hnilec, dosažitelný ze Spišské Nové Vsi. F. a M. dojeli dálkovým autobusem do Žiliny, kde se měli setkat s V. Jejich autobus však měl zpoždění a dorazili do Hnilce improvizovanou trasou přes Poprad, Stratenou (bus), pěšky (po trati a zamrzlém Hnilci) do Mlyniek a zbytek do Hnilce vlakem. Zde si v miešanom tovare zakoupili sladké rohlíky a Karpatskou Horkou a dozvěděli se, že plánovaným busem zřejmě nepřijel nikdo - "Nemohli prísť, ja som tam bola", tvrdila autoritativně jedna z babek. V. se v Hradci do autobusu vůbec nedostal, pročež jel pozdějším vlakem. Nadejel si proto ze Spišskej Novej Vsi do Henclovej, vylezl na hřeben a vyčkal na F. a M. Po zasněženém hřebeni přes Volovec a Skalisko do sedla Krivé (Krivô). Zde byl na sobotní ráno domluven sraz s Ľ., který měl dojet v pátek večer do Pači, vzhledem k časné odpolední hodině rozhodnuto sejít dolů a odchytit jej u autobusu. Sestup strmými svahy kolem samoty v pustém lese, v Pači během čekání v hospodě 3 čaje a 2 piva na osobu, Ľ. však nedorazil. Nocleh v seníku na kraji Pače, v noci čerstvý sněhový poprašek.
Ráno se M. s odlehčeným batohem vydal do sedla Krivô. Nestihl tam sice být na domluvenou devátou hodinu, ale po vydrápání se na hřeben spatřil Ľ. přicházejícího z místa srazu (došel večer předtím z Rožňavy pod hřeben a přespal v nalezené zemljance). Spolu došli do Panského Sedla, kam měli mezitím dorazit F. a V., ti však nejdřív zaspali a poté sešli z cesty. Po nahánění se po okolí Pači se ve 13 hod. všichni čtyři šťastně setkali, pohovořili a popili s CBčkáři z Rožňavy na polním dni a pokračovali na Pipitku a Osadník. Odtud sestup po jalovcových loukách do vesnice, domněle Bôrky, ve skutečnosti Lúčky, čaj a pivo v hospodě. Po setmění déšť se sněhem/kroupami, úkryt v malebné věžičce při hřbitově nad vesnicí - sice zamčené a dostupné 3.5m vysokým oknem, ale s hrubým kamenným zdivem a po uklizení obyvatelné.
V neděli ráno slunce, letní čas, sestup do údolí a přes skutečnou Bôrku k začátku Zádielské doliny. Výstup na planinu, horko jako loni v Krasu, výhledy na dolinu a cemenárnu Zádiel. Přes Turnianský hrad (zdálky impozantní, zblízka dosti zarostlá ale velká zřícenina) do Turni, autobusy a vlaky domů.
Turňa nad Bodvou: Severovýchodně nad obcí se nacházejí zříceniny goticko-renesančního
hradu, na nichž se prý za měsíčních nocí zjevuje ženský přízrak.
Kdysi zůstaly po majiteli hradu dvě dcery, Katarína a Kristína. Obě se zamilovaly
do pana Kelemena Desseftyho, avšak on miloval jen jednu z nich, Katarínu. Za to ho
Kristína zahalená prostěradlem propíchla dýkou a svou sestru obvinila z vraždy.
Boží soud však dokázal, že vražednicí je Kristína. Když byla usvědčena, vrazila si dýku do prsou.
Od té doby se na hradních zdech zjevuje její zoufale naříkající přízrak.
(Labyrintem Tajemna)