Po několika odkladech stanoven termín na konec října. Rekordní účast: F., M., Ľ., HH., Radek (po dvou letech absence), Ludger, Ľubův bratr Jano. Sraz na nádraží v Bratislavě, odtud rovnou do kopců: Kamzík (takový Bratislavský Petřín) a dále po hřebeni, proplétajíce se mezi rodinkami na sobotní procházce.
U Bílého Kříže jsme za drobného deště pojedli, parkový ráz krajiny se postupně vytratil a rodinky vystřídali horští cyklisté. Za Somárom se začalo šeřit a šli jsme tedy prozkoumat několik na mapě vyznačených bud - ukázalo se, že jsou ve vojenském prostoru (sice ne moc střeženém, ale u bud se svítilo a štěkali tam psi), pokračovali jsme tedy za soumraku k sedlu Baba. Nocležiště jsme našli u velké opuštěné chaty, poté co jsme zametli střepy z vymlácených oken.
Jakmile jsme ráno vyrazili, začalo drobně a vytrvale pršet. Cyklisty jsme už nepotkávali, jen jednoho chlapíka v terénním voze, kterého Ľ. pobavil otázkou, či ideme dobre na Žilinu. V sedle Čermák se odpojili Radek (na západ, opravovat rozvrtaný Novellovský server ve družstvě) a Jano (na východ). Ostatní pokračovali za stálého deště po hřebeni, na mapě vyhlédnut seník - Ľ. navrhoval utábořit se u něj a usušit se u ohně, ostatní byli spíš pro hospodu v Sološnici. Po chvíli cesty k seníku jsme usoudili, že seník bude stejně za vysokým plotem obory a odbočili k Sološnici. V tamní hospodě jsme vypili po třech čajích a snědli velké množství bramborových lupínků, pršet přestávalo, ale vypadalo to na předčasné ukončení akce - všichni mokří a suché místo na nocleh v nedohlednu. Navrhl jsem podívat se na Plavecký hrad, na kterém jsem byl naposled před osmi lety s Katkou, i vyrazili jsme po silnici do Plaveckého Podhradí a vyšplhali na zříceninu.
Plavecký hrad je opravdu krásný: je dosti velký a je z něj vidět na Záhorie (komíny továrny u Malacek, déšť ženoucí se přes pole k hradu). Potěšila nás nejvýše položená část zříceniny, kde jsme našli jednu zachovalou krytou místnost, čímž bylo rozhodnuto o setrvání do ponělka. Ludger dodal suroviny pro wine & cheese party (Blauer Zweitel, Geheimsrat Käse), rovněž jsme se napájeli čajem (Hibiscus).
Ráno se F. odebral do podhradí na autobus, neb na něj lezla choroba. Zbytek pokračoval dále po hřebeni - rodinka divočáků pod hradem, sbírání jedlých kaštanů v lese, Ostrý Kameň, Záruby [768] (dvojjazyčný zápis do vrcholové knihy), odtud sestup do Smolenice a návrat.
Fotky pořídil Ludger.